Kniha je inspirována příběhem autorových svérázných prarodičů, rodičů a dalších příbuzných a známých jeho rodiny, ve druhé části už i vzpomínáním na vlastní dětství v ospalém židovském městečku zabořeném hluboko do tradičních náboženských obřadů. Jeho obyvatelé žili dlouhá léta v uzavřené komunitě po boku litevských a polských sousedů, od nichž se asi nejvíc odlišovali jazykem, písmem a náboženstvím, ale i specifickým humorem a blouznivými sny o lásce a vzájemné soudržnosti. Z těch je vytrhla nová doba, kdy se Litva ocitla na rozhraní dvou velmocí – nejprve ji obsadili Rusové, zanedlouho Němci –, a zlá předtucha se po vpádu německé armády naplnila.
Vydalo nakladatelství Pavel Mervart, 2023
© archiv rodiny
Grigorij Kanovič (1929–2023) byl rusky píšící prozaik, scenárista a dramatik. Dětství prožil v litevském městečku Jonavě. Na začátku války s otcem a matkou uprchli do Kazachstánu, poté přesídlili na Ural. Teprve v roce 1945 se vrátili do Vilniusu. Autorovy knihy, které tvoří volný cyklus ze života litevské židovské komunity, se několikrát dostaly do nominací na Bookerovu cenu. Česky vyšly knihy Až uvidím hvězdy (1963), Slzy a modlitby bláznů (1987), Nevejdou otroci do ráje (1992) a Kůzle za dva groše (2001). Kanovič od roku 1993 žil a tvořil v Izraeli, kde zemřel. V posledním období života aktivně vystupoval proti ruskému útoku na Ukrajinu.
Jana Mertinová, Vladimir Piskoř
Česká centra a partneři © 2005 – 2024 Všechna práva vyhrazena